“Vždycky jsem říkala, že až jednou zůstanu sedět, bude to konec. Ale já mám život fakt ráda, tak sedět nechci,” říká paní Boženka. Nemoc a slabost ji teď upoutala na vozík a péči okolí, ale nevzdává se. Ve svých 96 letech každý den vstane, vezme chodítko nebo židli a cvičí na chodbě Domu u Agáty.
Je prostě taková. Odmala. Celý život byla “v letu”, celý život v pohybu a mezi lidmi. Aby taky ne, když je to “Sokolka” tělem i duší. V Sokole dokonce jeden čas vedla družstva. Ráda cvičí dones, pokud to jde.
Tuhý kořínek? Spíš správná tvrdohlavost. Ze světa prý taky odejde až ve chvíli, kdy ji to tady přestane bavit.
