“I když, často mám naopak pocit, že jsme spolu ještě déle. Čas jako by nehrál roli a ztratil se v meziprostoru. Jako v každém jiném vztahu jsme si i my prošly bezstarostným obdobím, radostí a veselím. Pak přišly chvíle, kdy nám nebylo do smíchu, ale stále jsme tu byly jedna pro druhou a byly si vzájemnou podporou. Když jsem u Krásek pomoci začínala, byla jsem ještě studentkou, která měla čas a chtěla ho smysluplně věnovat někomu, kdo by si přál nebýt sám a měl parťáka na pražská zpestření. Káva, divadla, muzea… takhle jsme spolu začínaly. Pak přišly těžší časy, úrazy, operace, pevné pouto na telefonech po doby, kdy jsem poznávala sama sebe a opakovaně jezdila do zahraničí. Po bolavé rozchody nebo promoce. Zažíváme spolu vše! Sdílíme, máme se, podporujeme se a rozumíme si. Když má jedna z nás den na pendrek, vzájemně se nakopneme a jedeme dál… Jako babička s adoptovanou vnučkou. Tým Krása pomoci propojil dříve dva úplně cizí lidi, kteří by bez pomoci nadace k sobě stěží našli cestu.“
