„ Je to přátelství jako každé jiné, a co nám dává přátelství? Pocit sounáležitosti. Jsme takové spřízněné duše. Máme k sobě důvěru. K paní Zdeně jdu pro radu, těším se na sdílení radostí i starostí.
Krásné bylo, když jsem jí jedno odpoledne nesla brambory a říkala si, že to je jako když jdu za babičkou a ona mi při loučení řekla: „Katuško, já vás mám tak ráda. Vy jste jako moje vnoučátko.“
Pro paní Zdenu jsem, myslím, zpestření běžné denní rutiny (kterou má ale ráda) a snad pohled do světa mladých. Udržení se v dnešní době. A také kamarádka.“
